F3B  Eagle  elektro

25.1.2010


  S letadly, převážně s motorovými větroni létám už delší dobu. Mám ve své "letce" řadu různých letadel - např. Easy Star , Primera , ION. Vše jsou výborná letadla a rád s nimi létám. Postupem času  se přede mnou objevila otázka: Kam dál ?

  Každé z výše jmenovaných letadel je výborné - Primera je dobrá do termiky, ale při silnějším větru, popř. potřebě opustit rychle silnou termiku narážím na její pevnostní limity. ION je poměrně rychlý , dostatečně pevný a dá se s ním létat i termika. Ale vzhledem k jeho hmotnosti musí být termická činnost hodně intenzivní. A právě v termickém kroužení je ovládání pouze křidélky a výškovkou poněkud limitující. Takže jaké má být moje další letadlo ???

  Výběr mi měl usnadnit seznam požadovaných vlastností: Termický elektrovětroň , rozměrově alespoň 2,5m rozpětí ( velikost kvůli viditelnosti a čitelnosti modelu ve větších výškách ) , pevnostně takový, abych se nemusel obávat jakéhokoli i divočejšího manévru a pokud možno za "rozumné" peníze.A ještě jedna podmínka - musí se mi vejít do auta. A jelikož moje vozidlo není z kategorie největších ( Opel Corsa ) a vejde se mi do něho max. 2m křídlo, musí být zákonitě skladné.

. Tak požadavky jsou definovány, už jen vybrat to "pravé" letadlo. Naštěstí dnes už je výběr více než veliký a není problém si letadlo objednat i v zahraničí. Hledání bylo dlouhé a poměrně překvapivé. Makety a polomakety větroňů jsou sice krásné, ale při rozumné velikosti jsou poměrně nákladné. Takže jsem postupem času došel k výsledku. Mé nové letadlo bude F3x .

  Důvodů proč právě F3x letadlo je hned několik. Jednak se cena větších modelů velmi blíží těmto strojům, druhak kompozitová letadla nabízí nejlepší poměr pevnost/hmotnost. Velmi zajímavé je i zjištění, že cca 90% ???? těchto letadel se vyrábí v Čechách nebo na Slovensku !!!!!!!!  Takže již zbývá jen najít konkrétní typ.Velkým pomocníkem mi byl Lomcovák.  Je to velká studna informací se spoustou odkazů na weby s F3x tématikou. 

Konečné rozhodnutí nastalo ve chvíli, kdy se přede mnou objevila možnost získat F3B Eagla za neodolatelných podmínek. Ano, jedná se o odložený a značně olétaný stroj, ale to mému plánovanému využití ani trošku nevadí. Navíc F3B letadla jsou, alespoň podle mnou získaných poznatků, nejuniverzálnější. Umí létat termiku a umí létat i velmi rychle. Jsou cca 3m a dělené křídlo. Pokud to shrnu, beze zbytku splňují mé požadavky. Navíc sem je viděl létat "naživo" a viděl sem i létat jejich omotorované verze. Můj Eagle je ale bezmotorový a tak to musím řešit sám. Je to sice trošku problém, zároveň ale veliká výzva. A navíc - kdo nic nedělá, ten........


  Jako první věc, kterou na model dělám jsou obaly na křídla. Z vlastní zkušenosti vím, že většina poškození je během převozu na letiště. Většinou používám termoizolační  folii Gutaflex. Tentokrát jsem ale objevil Termoflex dynamic. Jeho primární určení je jako izolace za radiátory, kde působí jako zrcadlo a odráží teplo zpět. Základem je cca 3mm silný polystyren a na něm je nalepena hliníková folie. Na rozdíl od Gutaflexu , který se prodává v šíři 120 cm, je termoflex široký pouze 50 cm, délka v roli je 5 metrů. Cena v Bau.... cca 200,-Kč.

  Postup výroby je jednoduchý a mnohokrát popsaný. Obkreslím si obrys křídla, přidám cca 1cm na každé straně a oříznu. Na slepení polovin obalu používám universální pásku. Název nevím, ale lze ji koupit v balení 25metrů za cca 40,-Kč.  Konec obalu křídla sem nelepil až do konce, ale nechal sem si cca 40cm neslepených. Jednak by byl obal v tomto místě hodně těsný, ale hlavně se s křídlem mnohem lépe manipuluje. Konce jsou " zajištěny " suchým zipem.


 Největším problémem s motorizací je samotné umístění motoru. Trup má tvar nepravidelné elipsy ( něco jako vejce ), rozměry jsou 6cm na výšku a 4cm na šířku. Rozhodl jsem se, že novou "špičku" vyrobím sám. Podotýkám, že jsem v laminování absolutně nezkušený a je to moje první dílo.

  Kopyto jsem vyrobil ze zbytku EPP. Jako pomocníky jsem použil motorovou přepážku na straně jedné, překližkovou šablonu rozměrů a tvaru trupu. Tyto jsem přilepil na konce kvádru epp a začal brousit. Jako separaci před laminováním jsem použil balící folii. Je pružná a dobře kopíruje povrch. Dvě vrstvy tkaniny 160g, uhlíkový roving a jedna vrstva tkaniny 220g. Nekonečně dlouhé čekání na vytvrzení. Druhý den bez problémů vysouvám kopyto ven a kontroluji výsledek.

  Pevnost se mi zdá dobrá. Tvar také. Ale jen do chvíle, kdy jsem můj výtvor nasadil na trup. Nevím proč, ale nesedí jak má. Následuje pokus č.2. Výsledek podobný. Deprese jako hrom. Třetí pokus opakuji stejným postupem. Jen ve finále celé omotávám krepovou páskou.Nevím, jak ji sundám dolů, ale nic lepšího mě nenapadá.

  Hurá, vytvrzeno, páska jde dolů překvapivě snadno. Pevnost dobrá a po nasazení na trup jsem konečně spokojený. Dalším krokem je vytmelení a broušení. Použil jsem Polytmel super plus. Jemný dvousložkový......... Nezkušenost - začal jsem doma. Když vynechám fakt, že jsem zřejmě použil špatný poměr tmel/tvrdilo a ani po dvou dnech tmel netvrdl, jsem ještě po týdnu větral. Nečekal jsem to, ale hrozně to smrdí a vyvětrat se nedá. Navíc je leden a venku mrzne. Následuje oškrábání tmelu, další tmelení a tentokrát už i vytvrdnutí. Broušení pod vodou, tmelení, broušení, tmelení........ Nekonečný příběh. Ale pomalu už začíná mít nová špička alespoň přijatelný tvar.

  Další krok, který přede mnou stojí je posunout serva ocasních ploch do trupu.Původní umístění již není možné - místo serv přijde motor a pohonné aku. Vyndávám zátěžovou trubku a kreslím obrys budoucího otvoru. S těžkým srdcem beru do ruky Dremmela, nasazuji diamantový řezný kotouč. Hluboký nádech a řežu. Již není cesta zpět. Trup je slaboučký a pevná jako hrom. V porovnání s klasickým laminátovým trupem neskutečné.

  Otvor je hotový. Z překližky vyrábím lože pro serva a vlepím ho do trupu. Spoj přelaminuji. Jako táhla ocasních ploch je použita uhlíková tyčinka 2mm. Lepím bovden k trupu, měřím délku táhel, namontuji serva a vše připojím. Pro klid v duši vidličky ještě pojistím smršťovací folií.Vše chodí perfektně. Lehce a přesně.

  Montáž serv do křídla je celkem rutinní záležitost. Jen jsem se snažil, aby při maximální výchylce klapek dolů ( odhaduji cca 75 - 80° ) byla páka serva tzv. zamčena. V praxi to znamená, že náraz při přistání nejde do převodů serva, ale do ložiska. Sice se snažím vztlakové klapky před přistáním zasunout, ale jeden nikdy neví. Bohužel mi páka klapkového serva vystupuje nad povrch. Znamená to tedy nutnost sehnat krytku serva s " kapkou ".

  Mám již připravenu i kabeláž do trupu a přijímačové aku. Po dlouhém přemýšlení a hledání zbyly pouze dva kandidáti. Sanyo eneloop a moje oblíbené NiCD Sanyo KR 1100AAU. Létám je v IONovi a nemám s nimi problém. Dle výrobce mají Imax. 10A. Jsem trošku skeptik, ale určitě budou sloužit spolehlivě.


  Tak a tady jsem zatím skončil. Tedy průběžně řeším pohon. Mimo jiné jsem ho konzultoval i s Honzou Kubicou.Pohon jsem se rozhodl použít z vlastních zásob. Mělo by to být moje Feigao B50 7S s převodovkou Hendrich 6:1. Místo doposud používané baterie 4S A123 chci použít 3S LiPol. Je tedy otázka, jakou použít vrtuli.

  Honza začal počítat a výsledky mi poslal k porovnání. Jako testovací vzorek byl použit ION, kde tento pohon byl a mám i letové údaje a jeho statická měření.. Porovnali jsme tedy Honzovo výpočty. Pokud pominu nějaké drobné nesrovnalosti, výpočty se téměř přesně shodovaly s naměřenými údaji. Proto Honza doplnil další data - hrubým odhadem parametry Eagla. Výsledky jsou na několika foto včetně Honzova komentáře.

     
Data z Drivecalcu                      Výkon na vrtuli Proud za letu

  Jen jako zajímavost: model 3200 rozpětí, 60 dm2 plochy, 3200 g (naprostý nástřel, zatím jsem se ani nedíval, kolik ten Eagle má ve skutečnosti). Pohon je stejný, tj. 4S A123

Stoupavost modelu Celková účinnost

  Tento poslední graf je zajímavý. To je kolik energie z baterky se skutečně přemění na výšku. Takže bych zkoušel 15x8, 16x8, 14x10,16x10. Podle proudu.

  Všimni si hned na tom prvním grafu, při jaké rychlosti má 16x8 maximum - při asi 20 m/s.Dále, při jaké rychlosti má eagle největší stoupavost s 16x8 - taky asi při 20 m/s. Takže tady je dobrá shoda, tj. optimální pohon. A účinnost je skoro druhá největší.

  Jako alternativu potom 14x10 nebo něco mezi nimi.

Autor výpočtů a grafů: Jan Kubica - Honzo, děkuji za pomoc.


  Po delší pauze jsem našel několik postřehů, které jsem během pokusu o elektrifikaci F3B Eagla získal.
Jak už jsem se zmiňoval, trup je velmi úzký a pro jakoukoli práci je vhodné mít za sebou alespoň gynekologický kurz. První boj - osazení křídla servy byl asi to nejsnazší.Všude relativně dost místa a tak jediný problém je stejná délka táhel. A to problém není.
  Ten největší boj měl teprve přijít - upravit špičku pro upevnění motoru. Po snaze vyrobit si vlastní jsem dospěl do fáze, že to "hodím do kouta" a bude klid. Nicméně mi to nedalo a nakonec jsem použil špičku původní. Uříznout a vlepit motorovou přepážku. Ve svěráku jsem za současného ohřívání horkovzdušnou pistolí změnil tvar trupu a vložil přepážku. Po vychladnutí tam držela téměř sama. Srovnání do správné pozice pomocí kuželu, zafixování několika kapkami vteřinového lepidla a zalepení epoxy. Pro větší pevnost je tzv. koutový " spoj vyplněn uhlíkovým rovingem.Současně jsem rovingem zpevnil celou špičku po délce. Možná je to zbytečné, ale primárně je vyrobena jen jako kryt elektroniky a já mám strach, že ji motor " ukroutí".
 Ten největší problém ale stále stojí přede mnou. Jak připevnit špičku k trupu ? Dlouho jsem hledal na internetu, okukoval u ostatních modelů a nakonec se rozhodl pro kompromis mezi vším, co jsem viděl. Do špičky jsem vlaminoval lem, který vsunu do trupu a pomocí dvou šroubků zafixuji.Proto jsem vlepil i dvě závitová pouzdra M3. Součástí lemu je i "vanička", na které leží pohonný akumulátor.
  Další, díky dnešní nabídce snazší, bitvou bylo najít vhodný akumulátor, který jednak "dá" požadovaný proud, ale hlavně rozměrově se vejde do trupu. Spolu s tím souvisí i přijímačové aku. O jejich typu bylo rozhodnuto, Sanyo KR1100AU. Změna musela přijít ve tvaru packu - původní klasický se rozměrově nehodil a musel být přepájen. Nyní je ve tvaru dva články vedle sebe a dva za sebou. Na něm leží v trupu přijímač JeTi Duplex R8. Antény jsou vyvedeny v plastové trubičce směrem dozadu za křídlo a mírně nahoru. Původně plánovaný vypínač přijímačových aku jsem musel vyměnit za MPX konektor, který plní jeho funkci. Důvod byl prostý - přes vypínač jsem nemohl posunout pohonné aku dozadu a musel bych dovažovat olovem.
 
  Jako motorizace byl nakonec opravdu použit výše zmiňovaný motor Feigao B50 7S s převodovkou Hendrich 6:1, regulátor JeTi Hacker Master 125A, 3S LiPol 3000/40C, vrtule Aeronaut 16*8. Opět sem udělal stejnou chybu a motor otestoval a změřil doma. Našel sem tolik věcí, které létaly vzduchem..... :-)

  Základní letový program je ve vysílači připraven. Výchylky nastaveny cca mezi doporučenými a tzv. od oka. Teď už chybí jen vhodné počasí a hlavně najít odvahu "to tam hodit".
  Nadešel tedy ten správný den - vítr skoro nefouká, mírná oblačnost. Není na co čekat.Sestavení Eagla, zapojení baterií, znovu kontrola smyslu i velikosti výchylek
            

          

  Při hledání posledních zbytků odvahy před odhodem se najednou ozval zvláštní zvuk. Do vzduchu se zničeho nic zvedlo hejno dravců.Vykroužili si stoupák a jak rychle se objevili, stejně rychle zase zmizeli.Zajímavé je, že to nebylo hejno stejných ptáků, ale minimálně dva druhy.

   Na poslední fotce si nejsem jistý, jestli má jen tak hodně otočenou hlavu ( asi sledoval ostatní ) nebo letí na zádech.Prostě mi přiletěli dodat odvahu a podívat se na pořádného ptáka, Eagla.

                         
  Tak a jdeme na to. Až paranoidně znovu kontrola výchylek, hluboký nádech a šup tam s ním. Odhoz doprovází lehký problém. Eagla je třeba chytit až za křídle, takže většina váhy je na čumáku. Celkem silný tah způsobil, že se čumák sklopil k zemi. Stačilo ho ale jen přizvednout  a včas se pustit. Nebylo třeba ani moc hodit, jde krásně za vrtulí.Při motorovém letu je potřeba mírně tlačit - není namixováno potlačení při motoru.

  Po vypnutí motoru začíná to, na co sem se těšil od samého začátku.Mírné dotrimování ( cca 3 zoubky na SOP a dva zoubky na VOP ). Eagle krásně a majestátně letí. Umí letěch velmi pomalu, stačí jen lehké potlačení a ochotně a rychle se rozjede. Krásné hvízdání, křidélka doprava, natáhnout výškovku a Eagle se otáčí na " pětníku". To vše velmi ochotně, rychle a téměř bez ztráty rychlosti a výšky. Následuje několik dalších nastoupání a poletování. Je to naprosto nepopsatelný zážitek.Čekal sem hodně, ale tohle mě naprosto dostalo.

  Přichází další chvíle, které se bojím. Přistání. Z jaké vzdálenosti nalétnout ? V jaké výšce ? Jak rychle ? Pochopitelně sem si již v bezpečné výšce vyzkoušel brzdy, ale to ještě nic neznamená. Klidně přistanu daleko před sebou, hlavně ho dostat na zem. Zalétávám od sebe, kolečko a ztráta výšky se nějak nekoná. Následovala ještě další dvě kolečka, otočení směrem k sobě, pomalu vysouvám brzdy. Lehké vzepnutí není třeba ani korigovat potlačením.Krásně pomalu se přibližuje. Pokud řeknu, že jede jako po kolejích, nelžu. Podrovnání u země, zatáhnout klapky a dosednout. Naprosto v pohodě hned na první pokus přistávám v bezvětří cca 12 metrů před sebou.

  Teprve nyní se uklidňuji. Nevím, jestli je to nával adrenalinu, ale zážitek je to nepopsatelný.Letové vlastnosti jsou fantastické. Po rozjetí nabere tolik rychlosti a energie, že nejsou problém dva, tři výkruty. Jsem nadšený. Nyní přijde období ladění. Budu muset malinko posunout těžiště, naprogramovat letové režimy a hlavně se naučit dostat z Eagla alespoň polovinu toho, co dokáže.

  Pro lepší představu přidávám dvě videa. Jsou sice natočena jen fotoaparátem, ale jsou vše říkající. Obzvláště přistání sem si pouštěl asi 20x.

  Můj velký dík patří všem, kteří mi pomohli radou nebo i jenom psychickou pomocí.

   

2.8.2010

 Tak už mám s Eaglem nalétány cca tři hodiny. Já vím, není to ještě moc, ale je to teprve třetí den od záletu.I tak sem zjistil několik věcí.      Jednak pohon - Už mám naprogramovány základní letové fáze, takže start už je s plynem na páce. Odhoz s polovičním plynem není tak dramatický. Stoupání je cca 14 - 17 m/s. Umí i kolmo nahoru, jsem spokojený. Nastaven mám motorový čas na 1:45 min, což je cca 8 nastoupání do 300m. Dobíjím cca 2100 - 2300 mAh.

 Ačkoli ani jeden den nebyla termika ( tedy ona možná byla, ale ani já a ani nikdo další jsme ji nepotkali ), není velký problém z cca 250m naklouzat 6-8 minut. A právě díky výborné klouzavosti se dá oblétat neskutečně velký prostor. Vítr opravdu problém není. Eagle létá nádherně. Jediný problém je přistání. Rozpočet je třeba ještě hodně trénovat. Na klapkách sice krásně brzdí, ale i tak musím nalétávat jinak, než doposud. Hlavně nesmím zapomenout zatáhnout klapky před dotykem se zemí. Jejich velikost a váha letadla zřejmě způsobí zničení převodů v servu.

     
     

 

 

Jan Kadlec

          

Dílna