Nové letadlo na RCEN jsem si střídavě "stavěl" a "kupoval" více než rok, od neslavného vystoupení na MČR 2007 ve Znojmě. Pohár trpělivosti "přetekl" letos na jaře, kdy jsem se pro pracovní zaneprázdnění bránící mi ve vývoji a stavbě vlastního stroje konečně rozhoupal a rozhodl se, že si model koupím. 

Otázku, jak by měl nový model vypadat, jsem řešil následovně. Model neměl mít vztlakové klapky. Nejsem totiž dobrý pilot a při přistávání na klapkách je třeba držet rychlost pro zachování dobré řiditelnosti, a to se mi spíše nedaří než naopak. Dále klapky již nelze zatáhnout, model se prosedne. Nakonec s plnými klapkami model letí a dosedá se skloněnou přídí, takže v okamžiku dosednutí stoupne úhel náběhu a model se snáze přetočí. Takže nový model měl tedy mít přidélka vyklápěná nahoru jako brzdy. Model poté dosedá natažený, poměrně velkou rychlostí, což je zase rána při styku se zemí. Takže by neměl být moc velký a těžký. Tedy dvoumetrovka a max. 1.5 kg.

Do výběru se mi dostaly čtyři modely - Mefisto a Variant III od Reicharda, Ion a Optima XL. S Mefistem létá můj syn, Varianta mi ani po třech týdnech nebyli schopni dodat, Iona má "každý", takže "zbyla" Optima.  

Měl jsem kliku, Optima byla a rychle, akorát jsem měl výčitky, protože si ji pan Svoboda chystal pro sebe.

Vyndaná z krabice

První sestavení

Stavba

Ještě nikdy jsem neviděl tak krásnou stavebnici! Při každém stavebním kroku jsem měl neodbytný pocit, že to kazím a že už to nikdy nebude takové, jako když jsem tu krabici otevřel poprvé. Nevím, jak jsou na tom ostatní, ale při stavbě svých vlastních konstrukcí jsem si vždy až moc dobře vědom všech nedokonalostí a "ošizeností", které jsou důsledkem dílem lenosti a dílem neschopnosti. Určitou výhodou však je, že se vždy trápím jen tou poslední. O Optimy tomu bylo jinak. Stavebnice mi přišla tak dokonalá, že každý můj "zásah" přímo křičel. 

Stavbu jsem začal zástavbou serv. Návod doporučuje použít serva HS-81 na křidélka i na výškovku. Dost dlouho jsem se rozmýšlel, zda nepoužít na křidélka serva HS-56HB, která jsou menší, mají patky pro montáž "naležato" a mám s nimi dobré zkušenosti (nejen) na křidélkách elektrovětroňů. Nakonec jsem se však rozhodl pro HS-81, protože mají větší sílu. Ale HS-81 se do připravených šachet nevejdou (šachty mají průměr myslím 41 mm), je třeba je zvětšit (udělal jsem elipsu s osami 41 a 45 mm) a to "bolí" - je třeba do toho nádherného křídla říznout. Navíc poměrně tuhá a tenká dýha nemá v polystyrénovém jádře příliš velkou oporu, prohýbá se.

Návod doporučuje serva přilepit. Na to nemám odvahu, zejména u křidélkových serv lze očekávat, že bude třeba někdy vyměnit převody či celé servo. Navíc jsem strojař a přeci jen šroub je šroub. Díry v patkách HS-81 mají průměr 4.5 mm, našel jsem doma kus hliníkové pletací jehlice D4.5, vypiloval čepy a serva přišrouboval k překližkovým destičkám. Pracné, leč uspokojující.

Šachta serva

Servo křidélka

K ovládání výškovky jsem použil servo Waypoint 084. Koupil jsem ho, protože mělo patky pro montáž "naležato", ale nakonec jsem to stejně řešil "překližkově" - rámeček s otvorem, do kterého servo právě zapadne, dva balzové hranolky a pásek, který servo drží v rámečku. Zde jen poznámku, už se mi stalo, že se rámeček při přistání (pravda, trochu tvrdším) odloupl od laminátu. Asi to spraví dva vruty zašroubované zvenku... 

Páky v pohyblivých plochách jsou také z překližky ("starýho psa novým kouskům nenaučíš", ale laminát a ocel se dle mých zkušeností nesnáší, postupně se zvětšují vůle).  

Povrch křídla a VOP je lakovaný, přesně podle návodu, neředěným zaponovým lakem. Natíráme-li jednotlivé vrstvy křížem (jednu podél rozpětí, druhou napříč, atd.) bude méně kocourů. Vrstev jsem nakonec položil 7. Barevné plochy jsou stříkané akrylovým sprejem Dupli-Color. Mezi jednotlivými nátěry jsem plochy vždy přebrousil jemným smirkem, na konečné přebroušení (i po barvě) jsem použil zrnitost 2500.

Servo VOP

Před prvním letem...

Poslední úpravou, která stojí za zmínku, je vybroušení chladicích otvorů u motoru. Použitý motor Phasor má plné čelo a i když je odsazený od motorové přepážky, aby jej mohl omývat vzduch vstupující přes turbo kužel a otvory v přepážce, přehříval se. Po opatření chladicích otvorů se doba chodu motoru prodloužila o 1/2 minuty. 

Pohon modelu je následující:

- motor Phasor 15-4

- vrtule Aeronaut 9.5x5

- baterie 8čl. 1700 NiCd 

Výchylky jsou doporučené výrobcem, vzletová hmotnost je 1430 g. 

Zatím jeden let jsem zkusil s MVVS 3.5/960 a lipolkami se vzletovkou těsně pod 1200 g, ale této kombinaci se ještě budu věnovat, zatím na to nebyl čas.

Létání

Optima létá nádherně, ale čím rychleji, tím lépe. Pomalu moc neumí. Tedy umí, ale musí být klid. Poměrně těžké křídlo a malá stabilita znamenají, že se při malé rychlosti a turbulencích model "potácí". Při větší rychlosti se ale řídí velmi příjemně a svahování je prostě nádhera.

 Než jsem však na to výše napsané přišel, uplynulo asi 14 dní. Mé "letiště" je totiž louka v Lužických horách, stromy, lesy, kousek není rovný. Je to prima na svahování, ale jako na potvoru foukalo vždy J nebo JV a to je přes les. Vzniklé turbulence kladou značné nároky na stabilitu a Optima stabilní není, alespoň v tom smyslu, že by létala sama a nebylo ji potřeba řídit. V takovémto prostředí je nutné ji držet na rychlosti, což je doprovázeno jednak větší klesavostí, ale také hvízdáním. Zde je důvod mých, při zpětném pohledu trapných, otázek na mé kolegy na soběslavském letišti, zda to létá či nikoliv.

 Další "vadou" je absence řízené směrovky. Při vyšší rychlosti to nevadí, při malé jsou zatáčky silně výkluzové a kroužení v termice znamená neustálé zásahy řízení.

 Optima je prostě jiná než mé dosavadní modely, vesměs "papíráky" a "igeliťáky". Pokud ji nenutím do toho, k čemu není určena, létá skvěle, dá se však i donutit, ale potom už to není ono.

Start

Návrat z výšky

Soutěž

S Optimou jsem zatím absolvoval pouze jednu soutěž - MČR 2008, 2. až 8. start. A musím se přiznat, že mě naprosto nadchla. Přelety z jednoho konce oblohy na druhý a zpátky nejsou problém ani ve větru. Kroužení v termice je sice horší, ale při pečlivé pilotáži se dá termika "vylizovat" i v poměrně malé výšce. Při přistávání drží směr naprosto dokonale, strmost sestupu lze snadno řídit.

 Nevýhodou, provozní, je nutnost sundavat křídlo pro výměnu baterie, respektive v mém případě i pro zapnutí napájení (regulátor bez vypínače). Je to potom fofr, vyzvednout vysílač, zapnout jej, zapojit všechny kabely, přišroubovat křídlo a na start. A po letu zase obráceně. Budu muset něco vymyslet (třeba elektrický šroubovák:-).

 Bohužel v neděli jsem vše naprosto zpackal, ale model v tom byl naprosto nevinně, i když to odskákal přeraženým trupem při posledním letu (asi studený spoj v mém 15 W mozku, jiné vysvětlení nemám). Optimy mi bylo hrozně líto, zvlášť když jsem jí ublížil "vlastní vinou". Trup jsem slepil, přelaminoval a už si zase užívám.

Přiblížení

Nad čarou

Navíc jsem se v Soběslavi zakoukal do Twistera, to ale asi až příští rok. 

Twister

Jan Kubica                   

jan.kubica@tiscali.cz