Raketový modeláři


Svátek raketýrů v Koprníku. Letošní "Setkání příznivců raketových modelářů" v Koprníku bylo skutečně svátkem. Jinak se to nedá říci o skutečně zdařilé akci, kterou uspořádali raketýři z Prahy. Jako vždy, nejhlavnější na zdaru všech akcí je počasí a to vyšlo víc než na sto procent. Z rána byla sice jinovatka, ale při dojezdech účastníků před 9 hodinou už svítilo slunce a dodávalo všem dobrou náladu. Pořadatelé vše připravili už den předem a tak v klidu proběhla prezentace všech asi 25 účastníků - myslím tím startujících minimálně s jedním modelem. Dá se říci, že akce byla i s mezinárodní účastí, protože přijeli raketýři z Německa, Slovenska, Švýcarska a Polska.

U stánku s občerstvením, kde vládla sestra Karla Urbana bylo živo a kamarádské diskuse u stolů s lavicemi nebraly konce. Jen poněkud tichý hlas Petra Vysloužila, šéfa celé akce, zval všechny raketýry s modely na společnou fotku. Potom už byl jeden start za druhým. Stačil jsem vyfotit ještě před zahájením některá depa, abych alespoň věděl, jaké modely budou startovat. To hlavní jsem se snažil stihnout, ale protože jsem připravoval model Javeliny, tak jsem měl dost fofr.


Nyní něco k modelům. Co se týká konstrukcí modelů, tak byly zastoupeny všechny typy. Od běžných papírových trupů, přes konstrukční s balzovým nebo jiným potahem, až po kompletní laminátové a karbonové modely. Motorů bylo použito skutečně mnoho různých typů. Od známých ROSek, které použila většina účastníků, přes RM z Dubnice, až po motory z klubu v Lomnici n/P., které se vyznačovaly dobrým výkonem a spolehlivostí. Svými parametry převyšovaly motory Jiruše, který na hybridní motor o výkonu přes 2000 Ns, vynesl jeho raketu přes 1000 m vysoko, přestože měla váhu asi 15 kg. Ze zahraničních účastníků měli výkonné motory Němci i Trnka ze Švýcarska.

Návratná zařízení používal každý podle velikosti modelů, dosažených výšek a váhy modelů. Běžně se používaly plastové folie a různé tkaniny. Rozdílné bylo otevírání padáků. Bylo znát, kdo jaké má zkušenosti a jak hledí na bezpečnost nejen diváků / nebylo jich tolik jako vloni / ale i svoji, včetně rozbití modelů. Byly však vyjimky. Na příklad u Vysloužila a Jiruše, kde pomocí elektroniky otevírali v nejvyšším bodě brzdící padáky a potom asi ve 100 metrech hlavní padák. Objevilo se i několik vícestupňových raket, kde se další stupně zapalovaly pomocí elektroniky se zpožděním, nebo pyrotechnicky pomocí průšlehových trubek. Byl to i můj případ s modelem Javelina, kde mi sice fungovalo odpálení všech stupňů pomocí průšlehových trubek, ale raketa jako celek startovala bez zapáleného 1 motoru pomalu a uhnula po větru. Kromě raket jsem s úspěchem vypustil model JAK 15 na raketový motor S 2, který se používal před 40 lety a kluzáčka na motor T1, který mi v termice ulétl.

Celá akce byla skutečně pohodová, bylo toho hodně k vidění a myslím, že všichni odjížděli s pocitem krásně stráveného víkendu mezi přáteli.
O tom jak to vypadalo se můžete podívat v galerii
			Karel Jeřábek