Po dlouhém očekávání nadešel den „D“ kdy jsem měl odjet do Vyškova na mistrovství České republiky v RCEN. Dá se říci že časový rozpočet jsem nezvládl a se svou manželkou vyrazil po osmé ráno z Ústí nad Labem ( Chlumec). Cestu nikterak nemá cenu popisovat, dlouhá a nudná jediné štěstí, že ty dálnice jsou v takovém stavu že člověka by ten mikrospánek nepřepadl………….

         Letiště ve Vyškově jsem nalezl bez problémů, problém byl ten že jsem na místě byl jako první, ani pořadatelé zde ještě nepořádali. Ale čekal jsem jen chvíli, po chvíli mě přivítal pan Špičák jakožto ředitel celé soutěže. Byl jsem uveden do jejich klubovny na letišti a jen jsem zíral, zíral jsem vlastně po celou dobu soutěže. Jak na vybavení klubu Falkon tak i na organizaci celé soutěže. V úvodu musím tento průběh mistrovství označit jako špičkový. Celý tým pořadatelů tuto akci zvládl na jedničku a sám jsem nezaznamenal ani jeden problém nebo chybičku.

         Po seznámení jsem se přesunul na plochu kde se mělo stanovat, plocha naprosto čistá a pěkně posekaná, z jedné strany krytá stromy a z druhé rozpadlou stodolou. Zajištěné chemické WC a pitná voda v cisterně bylo již na místě. Vyndat vše z auta a postavit stan byl v celku jednoduchý úkol ale postavit ten altán, to chtělo vysokou školu. Nebýt jednoho modeláře který mezitím dorazil tak nevím jestli bych jej nestavěl ještě dneska.

         Po těchto nezbytných úkonech došlo na přejímku modelů, p. Špičák při této funkci byl nekompromisní a přejímka byla důkladná. Po přejímce jsme obdrželi obálku s menší pozorností a taky stravenkami na oběd a to dvakrát a jedna večeře. Vše bylo opět znamenité.

Po tomto jsem již jen seděl u stanu a pozoroval pohyb přijíždějících modelářů. Jako další přijel věčně usměvavý Honza Uhlík, další soutěžící se jen hrnuli a mezi nimi se objevili i Honza a Mojmír Železných.

         Celé odpoledne foukal tak silný nárazový vítr že jsem neměl ani pomyšlení na nějaký trénink. Asi kolem půl osmé jsem to nevydržel a šel to zkusit. I přesto že vítr dost polevil z mých pěti pokusů o přistání vyšlo pouze jedno a to asi tak za pět bodů. V tu chvíli jsem se sám sebe zeptal co tu vlastně pohledávám…………..

 V průběhu podvečera a celé mistrovství  nás rozhlasová aparatura informovala o tom, proč vlastně jsme tady. Bylo rozhodnuto že v sobotu se poletí 6 soutěžních letů a v neděli dva.

         Celý večer již probíhal v duchu přátelského povídání s přáteli i s novými tvářemi. Pořadatel zajistil velmi dobré pivko za symbolickou pětku takže bylo u čeho povídat.

         Lítat se začalo v sobotu asi od půl desáté, počasí vypadalo slibně a vítr pofukoval kolem 3m/s. V každém soutěžním kole bylo 6 startovišť jen v tom posledním sedm. Organizačně průběh startů a vydávání vysílačů byl na velmi dobré úrovni. Byli i tolerovány některé nedostatky, jako pozdní nástup na start atd. Lety všech soutěžících byli poměrně  vyrovnané akorát to přistání na čáru dělá potíže skoro každému. Zhruba po dvanácté hodině byli odlétány 4 soutěžní lety a byla stanovena přestávka na oběd. Při obědě se nám začalo horšit počasí a začalo i pršet, soutěžní lety se odkládaly celkem dvakrát a byli obavy že se ani zbytek neodlétá. Počasí se nám ale umoudřilo ale tím i soutěž byla natažena až do půl osmé do večera. Večeře opět zajištěná a opečený buřt po celém dni přišel velice vhod. Potom se již jen sedělo u ohně či grilu a povídalo se. Pan Špičák, ředitel soutěže oslavoval narození dcerky Alenky. Flaša slivovice hozená do placu byla velice dobrá a mohu jen konstatovat že někteří jedinci jméno Alenka si budou pamatovat hezky dlouho. ( viz i má osoba) Spát se šlo hezky pozdě a již asi od jedenácti večer začalo poprchávat. Pršet pořádně začalo někdy k ránu ale stálo to za to.

         Když jsem vylézal v sedm ze stanu z bolestí hlavy tak lilo jako z konve. Tím jsem mistrovství považoval za skončené ale zázraky se dějí a kolem osmé hodiny se začala trhat obloha a vylezlo i sluníčko. Létat se začalo kolem desáté hodiny, první můj postřeh byl ten že oblačnost která pořád místy byla bude velice zrádná jelikož je poměrně nízko. Záhy mi to potvrdil i Mojmír Železný který létal rundu přede mnou. V sedmém a teda předposledním letu se mi stalo že model se na tři  vteřiny ztratil. Podstatně hůře na tom byl v dalším kole Jirka Veselovský který model v této oblačnosti ztratil nadobro!!!!!!! Při vyhlašování výsledků a udělování cen byla Jirkovi Veselovskému přenechána cena za první místo a to model ION od Josefa Paláčka. Pořadí se v těchto letech již moc nezměnilo. Celkové pořadí soutěžících bylo toto:

         Závěrem k této soutěži můžu napsat tento můj osobní názor. Zajištění a celková organizace soutěže na velmi vysoké úrovni. Samotná soutěž velice pěkná a partička lidí kteří si chtějí zalétat pohodově super. Chlapi, pokračujme takto dále a na dalším mistrovství, nebo jen soutěži místního významu, ať se zase opět všichni setkáme v plném obsazení.  

Petr Beran